Bydlení v klidné zeleni a blízko centra našla Markéta v Braníku

Na první pohled splňuje Markéta Faustová všechny představy o lektorce jógy. Při focení skládá své tělo do nejneuvěřitelnějších pozic s lehkostí a nemizícím úsměvem a čtvrť nám tak představuje z nečekaných pohledů.

Jógu cvičí každé ráno, během dne vede kurzy, pracuje pro Balet Národního divadla a věnuje se projektu Moje jóga s online lekcemi pro ty, kdo nemohou přijít do studia nebo chtějí cvičit doma.

20 fotografií

Dnes módní cvičení poznala před patnácti lety náhodou při studiu na vysoké škole. „Perfektně jsem se protáhla a začala jsem vnímat své tělo jinak než při tanci, kterému jsem se do té doby věnovala. Cítila jsem, že jóga nabízí víc, než jsem chápala. Začala jsem ji studovat a cvičit a její hloubka a moudrost mě okouzlovaly stále více. Jsem pořád na cestě, která snad nikdy neskončí,“ uvažuje Markéta Faustová.

Jóga ji před třemi lety zavedla i do Braníku. Vhodný byt v zeleni stranou ruchu velkoměsta, a přesto v blízkosti centra s dostatečně velkým obývacím pokojem na cvičení, hledali s manželem dlouho. Nakonec ho objevili na Dobešce kousek od lesa a stejnojmenného divadla.

Rok po narození syna Jonatána se tak Markéta Faustová vrátila do čtvrti svého dětství. „Chodila jsem na Základní školu Jeremenkova a naproti ní bydlel můj dědeček Faust. V divadle Dobeška jsem se učila na hrnčířském kruhu u Marcely Burdové a nedávno jsme její kurz keramiky navštívili se synem,“ směje se Markéta. S čtvrtí se sžila rychle díky téměř čtyřletému Jonatánovi, s kterým ji každý den prozkoumává.

Dětskýma očima

Momentálně nejoblíbenější procházka vede přes parčík s dětským hřištěm u tramvajové zastávky Zemanka kolem zahrádkářské kolonie a vilek.
Nenápadný malý dům v ulici Na Dobešce 1 navrhl architekt Jan Kaplický pro malíře Františka Dvořáka v roce 1966, který si jej svépomocí postavil. Dokončené dílo si Jan Kaplický prohlédl téměř po třiceti letech, po návratu z emigrace.

Na návštěvě v Kaplického vile Jediným, kdo se v Česku může pochlubit tím, že bydlí ve vile od Jana Kaplického, je Ludmila Dvořáková. Vilku na pražské Dobešce navrhl architekt Kaplický dávno předtím, než se proslavil futuristickými organickými tvary. Z jeho prvotiny je podle odborníků znát spíše vliv meziválečného funkcionalismu.

„Pozemek původně patřil otci architekta Davida Vávry, jehož vila s legendárním Divadlem Sklep stojí opodál a který také navrhl dvoumetrovou vyhlídku v blízkém lesíku, odkud koukáme dolů na řeku a auta, která vypadají jako hračky,“ provádí nás Markéta Faustová cestou zpět kolem skrytého volejbalového hřiště místního klubu v lese Dobeška na zmrzlinu do Divadla Dobeška, ve kterém od roku 1980 Divadlo Sklep sídlí.

„Chodíme sem často, nejen na Sklepáky, ale i na filmové projekce nebo na skvělé Hrátky s bubnem s Marií Lenkou Novotnou do Studia Dobeška. Název Dobeška prý pochází od starého dubu, který ve čtvrti stál,“ vypráví Markéta Faustová.

Gurmánské zastávky

Ač se v žebříčcích top podniků neobjevují, místní vědí své. Kavárny pod kopcem u Vltavy mají skvělou kávu a výborné domácí zákusky ve střízlivém interiéru, a tak tu vždy potkají někoho známého.

Esenci Braníku najdete v ulici Branická, jak vystřižené z filmu z počátku minulého století, v kavárně Periferie. „Oproti vilové Dobešce je pro mě část pod kopcem pražskou periferií v tom nejlepším smyslu. Přímo z kavárny koukáte na chátrající věž Dominikánského dvora s torzem Krista na kříži. Přímo za ním se tyčí obří panelový dům - nevzhledný pozůstatek komunistické éry. Ten kontrast mě na Braníku fascinuje,“ ukazuje Markéta Faustová.

Dominikánský dvůr se měl letos dočkat rekonstrukce a přestavby na pivovar, který zde dominikáni provozovali do roku 1899, ale radnice se s nájemcem nedohodla na podmínkách, a tak barokní klášter dál chátrá.

„Všichni se potkáváme v Periferii Cafe. O Vánocích se tu často zpívá, promítají se filmy, v létě se sedí venku. Velký světlý útulný prostor v zimě zahřívá oheň v krbu a hostil už nejednu výstavu nebo autogramiádu našich přátel,“ nadšeně vypráví Markéta.

Hned vedle kavárny sídlí vyhlášené řeznictví, což jako vegetariánka příliš neocení, a o kousek dál znovuotevřené Branické divadlo. „Kulturním centrem je i taneční konzervatoř Duncan Centre Braník, jejíž studenti a profesoři do Periferie Cafe rádi zajdou. Dům s romantickým vchodem, dvorkem a proskleným sálem, kde v minulosti několik let sídlilo Divadlo Járy Cimrmana, čas od času prezentuje nejen práce svých studentů a pořádá kurzy tance i pro ty nejmenší tanečníky a také představení, na které ráda zajdu,“ ukazuje Markéta, která vystudovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově a publikuje mimo jiné články o tanci.

Na břehu vody stojí druhý záchytný bod - Kavárna Korkorán s dětským koutkem a obří lanové centrum. A kam zajít na pivo? Do štamgastské hospody U Báby nebo U Kaštanu. Hospody jsou duší této bezvadné čtvrti. „Braník je čtvrť patriotů. Staré i nové časy se v Braníku prolínají, a to se mi na něm líbí, je to živý organismus plný zeleně a drobných zákoutí. Je tu duch maloměsta a sousedská energie,“ uzavírá Markéta Faustová.

Braník Leží na jižní části města na pravém břehu řeky Vltavy a na přilehlém kopci. Název pochází podle některých zdrojů z původního jména Branic z roku 1088, kdy Vyšehrad pomáhaly chránit řetězy natažené přes řeku. Pitoreskní uličky a malebné kostely (např. sv. Prokopa) působí trochu ospalým dojmem, ale odehrávají se tu zásadní kulturní počiny. V Branickém divadle pořádají představení a výstavy a ve čtvrti vzniklo Divadla Sklep i Divadlo Járy Cimrmana. Břeh Vltavy lemuje cyklostezka, golfové hřiště s restaurací, lanové centrum s kavárnou a dětským koutkem, vrakoviště aut v prostorách secesních Akciových ledáren a zahradnictví, které vede česko-indonéský pár.

Braník je pražskou vesnicí. Projděte se s námi