Baví vás ty koupelny vůbec ještě?
Trendy se mění, vyvíjí se i technologie a i já měním svůj přístup k jednotlivým úkolům. Takže to není nijak stereotypní. Navíc ve studiu nepracujeme jen na koupelnách. Za posledních pár let jsme se trochu rozrostli a pracujeme i pro jiné české výrobce, například z oblasti osvětlení nebo elektronických zařízení.
Co podle vás stojí za mimořádným úspěchem vašich umyvadel Moon? Proč se tak líbí?
Jejich design vychází z kruhu, který jsem různě kombinoval a rozpracoval do pěti podob. Kruh je ideálním tvarem a v interiéru vytváří určitou rovnováhu a harmonii.
Velká část úspěchu také spočívá ve variabilitě celé série, člověk si může vybrat, jaký typ umyvadla mu vyhovuje, jestli menší kruhové, větší oválné, s odkládací plochou, nebo přisazené ke zdi. Umyvadla mají tenké stěny, což působí příjemně a odlehčeně.
Jak jste se k designu dostal?
Měl jsem to v sobě od malička, rodiče mě vedli k výtvarnému umění. Taky mě bavilo vyrábět různé pomůcky, například stojan na malování nebo boxy na tužky. Což vlastně byly moje první designy. Když jsem pak dělal zkoušky na malbu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, tak jsme si měli napsat náhradní obor. Zvolil jsem design a tam jsem i skončil. Profesoři poznali už na talentových zkouškách, kam patřím.
Spolupráce s firmami má mnoho úskalí, vstupuje do ní spousta často protichůdných faktorů. Neláká vás někdy utéct občas k volnému umění?
Do toho bych se nepouštěl, ale mám rád současné konceptuální umění. Co se týče designu, myslím, že mantinely, které proces vývoje výrobku obklopují, jsou potřeba. Vlastně napovídají, jak má výrobek vypadat. Bez toho by člověk nevěděl, kde začít a jak skončit. Prostě by se v tom utopil.
Jak vypadá váš běžný pracovní den? V tomto oboru se asi nedá jen tak vstát, nasnídat se a začít dělat design.
Ale vlastně dá, někdy i bez snídaně. Kdysi jsem slyšel přísloví, že rozdíl mezi profesionálem a amatérem spočívá v tom, že profesionál musí dělat, i když se mu nechce. Mě ale většinou práce baví, takže v tom mám asi výhodu.
Jak se díváte na nejrůznější oborové ceny z oblasti designu?
Trochu mi chybí zaniklé české Design centrum, které vyhlašovalo každoročně soutěž orientovanou na průmyslový design, kde byli v porotách lidé z praxe. Mně osobně je to bližší, než když produkty posuzují novináři nebo kurátoři, tak jak je tomu třeba u Czech Grand Design. Ocenění pro mě představuje určité povzbuzení do další práce a je to také jeden z mála okamžiků, kdy dostanu zpětnou vazbu na práci, kterou dělám. Pro klienty to může představovat určitý parametr kvality designéra.
Které z vašich cen si vážíte nejvíc a proč?
Asi to budou Red Dot Design Award a iF Design Award, která mám z posledních let už dvakrát, oboje za design pro Ravak. Českých designérů, kteří v těchto soutěžích uspějí, není mnoho a těch cen si vážím především proto, že je posuzuje mezinárodní porota profesionálů.
S jakým výrobkem jste se zatím nejvíc natrápil a proč? Bez ohledu na značky.
Hodně energie jsem věnoval třeba progresivnímu projektu „pračky pro muže“ vyvíjené pro Electrolux, na kterém jsem pracoval s Honzou Čapkem ještě na UMPRUM. Zpracovávali jsme různé rešerše, potkávali se s výrobcem a měli jsme jej dořešený do posledního detailu. Poté, co jsme získali druhé místo v mezinárodní soutěži Electrolux Design lab v New Yorku, jsme trochu doufali, že by se pračka nebo některá její součást mohla dostat do sériové výroby, ale bohužel.
Jak byste popsal váš autorský rukopis?
Nemám potřebu vytvářet produkty, které budou extravagantní. Použitím jednoduchých prostředků se snažím dosáhnout maximálního účinku. Myslím, že čistá a jednoduchá forma produktů je v dnešní době, kdy na nás útočí miliony podnětů, potřeba. Snažím se, aby vzhled odpovídal tomu, k čemu jsou ty předměty určené, aby byly uživatelsky příjemné a zároveň v sobě nesly nějaký příběh a byly inovativní.
„Dělat design“ je dnes móda. Design je hodně zprofanované slovo. Co to znamená konkrétně pro vás?
Zjednodušeně řečeno, design je všechno, co nás obklopuje, ale problém je v tom, že jej dělá čím dál více lidí. Tím klesá kvalita. Já osobně už jsem trochu alergický na různé design hotely, design restaurace, design shopy, což podporuje u širší veřejnosti představu, že design jsou jen krásné a drahé věci. Doufám, že tato módní vlna opadne a design budeme brát jakou běžnou službu.
Jak vy sám bydlíte? Vybíráte si designové kousky? Používáte svoje výrobky?
Na nás platí přísloví o kovářově kobyle. Ale pár dobrých věcí se u nás najde. Jde spíš o praktické věci, jako židle Ypsilon od Vitry nebo lampičky od Artemide. Někdy používám šroubováky, co jsem navrhl pro Narex.
Která část procesu tvorby vás baví nejvíc?
Nejspíš to bude začátek, kdy se hledá první idea. A pak je taky fajn pocit, kdy návrh odsouhlasí klient.
Máte nějaké profesionální vzory?
Líbí se mi například práce od Jaspera Morrisona. Navrhuje věci, ze kterých nekřičí, že je udělal designér. Vypadají normálně, ale jsou velice promyšlené a decentní.
Lze si od práce v designu odpočinout? Vzít si dovolenou?
To je trochu složitější. Pokud mi vyjde dovolená zrovna v okamžiku, kdy něco zásadnějšího vymýšlím, tak na to nedokážu přestat myslet. Ale protože mě moje práce převážně baví, není to zas taková pohroma.
Jak dovolenou trávíte?
Mám hodně rád Jeseníky, kde jsem vyrůstal. Takže párkrát za rok tam zajedu. A je fajn, když se jednou nebo dvakrát za rok naskytne možnost prozkoumat nějaký ten ostrov.
Na co se letos těšíte?
Co se týče pracovních věcí, tak se těším na projekt, který je na pomezí architektury a interiéru. Půjde o velkou expozici firmy Ravak pro mezinárodní veletrh ve Frankfurtu, který proběhne v březnu 2019.
Také se těším, až bude v prodeji svítidlo Shift, které jsme navrhli pro firmu Halla, a začneme jej používat do našich dalších návrhů interiérů.