Nezdravé podlahové krytiny poznáte i po čichu, budete je cítit

 V interiérech tráví většina lidí převážnou část života a za den vdechneme průměrně 10 až 20 m³ vzduchu. Pokud se z podlahové krytiny uvolňují nežádoucí látky, mohou přijít i zdravotní komplikace. Proto jsou tak důležité certifikáty o zdravotní nezávadnosti.

Můžete se však spolehnout i na svůj nos a čich. Každá krytina sice takzvaně voní novotou, pokud však vydává chemický „odér“, je to první varování. „Tento zápach by měl do 28 dnů od pokládky zmizet, krytina by po této době neměla být cítit. Pokud vydává zápach dál, nastupují zdravotní rizika,“ upozorňuje Milan Mrkáček ze společnosti KPP. Zpravidla jde o levné produkty pocházející zejména z Asie.

Zlé ftaláty

Zatímco u dřevěných nebo keramických podlah nebezpečí nežádoucích emisí prakticky neexistuje, problémy se mohou objevit u nekvalitních vinylových podlah.

Za posledních patnáct let se naštěstí výroba výrazně posunula dopředu a zpřísnila se i legislativa, takže renomovaní výrobci začali nabízet zdravotně nezávadné polyvinylchloridové podlahy bez ftalátů, které se dostaly do hledáčku zdravotníků zejména u dětských hraček a obalů na potraviny.

A proč se vůbec ftaláty do vinylů přidávaly? Jako příklad poslouží staré vinylové gramofonové desky. Byly tvrdé, ale křehké. A přesně taková je i vinylová krytina. Aby byla ohebná a dalo se po ní příjemně chodit, aniž by praskala, přidávají se do ní plastifikátory neboli změkčovadla. Jednu ze skupin plastifikátorů představují právě zdraví škodlivé ftaláty.

Pokud jde o hračky, obaly na potraviny či zdravotnické potřeby, zavedla  Evropská unie pro používání ftalátů přísná pravidla. U podlahových krytin zodpovědní výrobci používají pouze netoxická změkčovadla. Jejich emise mnohdy dosahují nižší úrovně, než jakou předepisují přísné normy například pro dětské hračky s příměsí PVC.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

V Evropské unii jsou tyto emise přísně kontrolované a výrobci se snaží, aby u vinylů byly co nejnižší, do 50 mikrogramů/m³ (μg/m³⁾, což jsou velmi nízké hodnoty.

Riziko bývá u krytin neznámého původu, obvykle vyráběných v Asii. Kvůli snížení ceny se zde používají i recyklované suroviny nezjistitelného původu, a emise těkavých látek, zejména ftalátů, u nich mohou být velmi vysoké.

Rodiče přitom pořizují do dětských pokojů PVC podlahy poměrně často, protože se snadno udržují, jsou příjemné na chození a objevují se i „dětské“ líbivé vzory, typické právě pro asijskou produkci. Jejich výměna bývá poměrně snadná, což svádí k pořízení  produktů jen s ohledem na dekor s odůvodněním, že se stejně časem vymění, protože potomci rychle z dětských dekorů „vyrostou“.

Ekologie na prvním místě

Ekologické elastické podlahy, takzvané organické podlahy bez obsahu PVC, chloru, změkčovadel a s nimi souvisejících ftalátů, halogenů či těžkých kovů, jsou však už běžně na trhu.

„Například přírodní podlaha značky Wineo Purline vedle přírodního plniva zapracovává organický polyuretan, finský výrobce Upofloor zase vyvinul materiál Enomer na bázi čistých termoplastických polymerů s extrémně nízkým obsahem organických těkavých sloučenin. Tyto krytiny jsou výjimečné právě tím, že díky tomu, že jsou vyráběny z jiných materiálů než PVC, tak mají emise nulové,“ vysvětluje Milan Mrkáček ze společnosti KPP.

Ta se již před lety vydala v rámci svého konceptu Ecology cestou ekologických podlah, které nezatěžují lidské zdraví, ani životní prostředí a podlahy lze bez obav vyhodit s běžným odpadem.

Na ftaláty reagovali i čeští výrobci. „V roce 2015 jsme přešli na zcela bezfalátovou výrobu,“ říká Jiří Zálešák ze společnosti Fatra. Zároveň upozorňuje, že v Česku není povinnost testovat podlahové krytiny právě na ftaláty. Atest na zdravotní nezávadnost má Fatra od Státního zdravotního ústavu.

Mezi nejpřísnější certifikáty o zdravotní nezávadnosti  patří zejména certifikáty vydávané německými a francouzskými akreditovanými laboratořemi. V obou zemích nestačí „prohlášení výrobce o shodě“, podlahové krytiny se opravdu musejí testovat zejména na emise těkavých látek či látky s karcinogenními účinky.

„Německo a Francie jsou velmi zaměřeny na ekologii a jejich laboratoře jsou respektované. Mezi nejuznávanější patří německý certifikát Der Blaue Engel a francouzský Émissions dans l’air intérieur. Už dnes tyto země připravují ekologické certifikáty pro domácnosti obecně, které budou zaměřené na to, aby byly používány materiály s co nejmenšími emisemi těkavých látek. Ze všech materiálů se totiž uvolňují těkavé látky, z nábytku, plastových oken, plasty máte v televizi i v počítači,“ vypočítává Milan Mrkáček z KPP.

Příklady nejznámějších certifikátů

Německý certifiákt Der Blaue Engel je jeden z nejpřísnějších certifikátů sledujících emise těkavých látek. V Německu zavedli povinné testování emisí těkavých organických látek z podlah a podlahových krytin.

Francouzský certifikát se jmenuje  Émissions dans l’air intérieur, třída A+ je nejlepší hodnocení. I Francie zavedla povinné označování výrobků podle množství emisí těkavých organických látek. Označení se týká izolací, podlah, podlahových krytin, tapet, obkladových materiálů, ale i barev, laků, lepidel atd. Limity jsou stanoveny pro celkové emise těkavých organických látek a 10 chemických sloučenin: například formaldehyd, toluen, styren či xylen.

Finský certifikát M1 sleduje celkové emise těkavých organických látek (TVOC), emise formaldehydu a amoniaku, karcinogenní látky a zápach.

Dánský certifikát The Indoor Climate Label sleduje celkové emise těkavých organických látek (TVOC) a přispívá k vývoji produktů šetrných ke kvalitě ovzduší a k pochopení vlivu výrobků a materiálů na kvalitu vnitřního vzduchu v budovách.

Certifikace Greenguard zaručuje, že produkt splnil standardy pro nízké emise těkavých organických sloučenin (VOC).