„Když jsem architekta přivedl poprvé na pozemek, ještě tu nebyla příjezdová cesta, jen prudký svah, který v minulosti sloužil jako veřejná sjezdovka,“ popisuje začátky majitel domu.
„Stáli jsme v nejhořejší partii parcely a já mu povídám, že tady bych chtěl postavit dům. Chvíli přecházel sem a tam, pak sešel zhruba do poloviny svahu, a to že prý je to pravé místo. Moc jsem ten výběr nechápal, ale přesto si nechal vypracovat skicu. Po jejím shlédnutí mi bylo jasné, že architekt ví, co dělá, že je to vizionář a hned jsme si plácli.“
Majitel domu je původním povoláním lesní technik. Odpověď na otázku, proč si vybral dřevostavbu, ale nebyla tak jednoznačná.
„Když jsem uvažoval o novém domě, sjezdil jsem Čechy a hledal nějaký vzor. O dřevu jsem vůbec neuvažoval; nelíbil se mi sloupkový rastr pobitý OSB deskami. Inspirace nakonec přišla až v novostavbě mého kamaráda. Tehdy jsem poprvé viděl panel z masivního dřeva i jeho technické možnosti. A to rozhodlo.“
Rozhovor s architektem Přemyslem Kokešem
Považujete parcelu s takovým sklonem za atraktivní výzvu nebo spíše za trest?
Rozhodně se jedná o výzvu. Nezažil jsem lokaci, která by se dala nazvat trestem. Mnohem horší pro architekta je čerstvě rozparcelovaný pozemek, kde vlastně nevíte, co bude stát vpravo a co vlevo. Kontext se utváří tak nějak sám. Mám zato, že výběru místa stavby věnují investoři málo pozornosti. Již v této fázi by totiž měli spolupracovat s architektem. Často mě zaskočí, jak nákladné domy jsou postaveny na banálních parcelách. V tomto ohledu je dům v Žamberku jedinečný.
Když jste vybíral, kam ve svahu dům umístíte, co bylo rozhodujícím ukazatelem?
Jednoznačně kontext s krajinou a kontakt s okolím. Výhled na historické centrum města v popředí a chrám na pozadí následně utvářel i vzhled domu. Kvádr levitující nad původní zástavbou tak vytváří až výtvarnou skulpturu.
Bylo něco nestandardního v požadavku majitele?
Netradiční bylo již to, že měl investor funkční a větší zděný, moderní dům vzdálený od parcely jen pár desítek metrů. U nového domu se jednalo o požadavek na skutečně unikátní řešení, předvedení toho, že i v tak prudkém svahu je možné realizovat pohodlné bydlení.
Měl projekt nějaký návrhový oříšek?
Popravdě nás oba nejvíc překvapila konstrukce z dřevěných CLT panelů, která v tak výrazných konzolách musí být vyztužena ocelí. Aby ocel nenarušila vzhled domu, byly panely pod ocelové nosníky podvěšeny na stovkách šroubů. Unikátní je jistě i bezrámové čtyřsklo okna o maximálních rozměrech nebo stabilita ocelových „véček“.
Kvádr levitující nad původní zástavbou vytváří až výtvarnou skulpturu.
Využil jste i nějaké zajímavé technologické komponenty?
Například dodavatel oken mi dokázal, že moje snaha instalovat do dřevostavby bezrámové zasklení ve velké ploše je správná. Největším překvapením ale byly statické vlastnosti CLT panelu ve vodorovné pozici. Po této zkušenosti bych napříště panely využil pouze pro vertikální polohy stěn a horizontální desky bych nahradil trámovou konstrukcí z lepených hranolů.
Co vás na tomto projektu nejvíce bavilo?
Rozhodně spolupráce s investorem Jiřím Pelinkou; jeho otevřenost pro experiment, jeho schopnost vše si koordinovat a volit materiály s nadstandardní kvalitou. Například široká jedlová prkna podlahy v patře, která probíhají v celé délce místností, to je jeho nápad. Nebo schopnost abstraktních prvků, jako třeba kuchyně z dekorativního vysokotlakého laminátu HPL desek či krb z vláknocementového, děrovaného Cembonitu. Skvělá spolupráce tak byla i na dalších prvcích interiéru jakými jsou dveře nebo schodiště.
S čím jste se natrápil, pokud vůbec?
Největší trápení zažívám vždy při povolovacím procesu. To ale tady nenastalo. Pak bývá trápení s penězi, ale ani tento problém jsme zde neřešili. Takže nám zbylo jediné a to jsou manýry některých dodavatelů. Líto je mi, že se nepovedla mnohoúrovňová zahrada podle původního návrhu architektky Zuzany Ambrožové, která nyní přednáší na univerzitě v Berkeley v Kalifornii. Koncepce vycházela z traverzování enormním svahem do řady rovinatých míst.
Co je podle vás známkou dobré architektury?
Nestačí jen výrazná gesta, jako je tomu zde, ale pečlivé naslouchání potřebám budoucího uživatele. Tedy to, aby dům nejen dobře fungoval, ale měl i estetickou podobu, která odpovídá naturelu investora. Pro dobrou architekturu je pak klíčový koncept i kvalitní detaily a ty jsou náročné v jakémkoliv stylu.
Pro dobrou architekturu je pak klíčový koncept i kvalitní detaily a ty jsou náročné v jakémkoliv stylu.
Technické parametry
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 237 m²
- Užitná plocha: 227,36 m2 + 51,21 m2 terasy
- Konstrukční systém: CLT panely Stora Enso z masivního, křížem lepeného dřeva
- Teplo: hlavní zdroj - krbová vložka s teplovodním výměníkem a rozvodem pod podlahou + doplňkový zdroj - elektrokotel a radiátory
- Větrání: přirozené + nucený odtah koupelny a WC
- Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,199 W/m2K (s bezpečnostním přípočtem 0,02 W/m2K)
- Autor projektu: Petr Krčál a Přemysl Kokeš
- Realizace: Mirhaus
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
